Hledáte-li koně, tento chov byste při výběru rozhodně neměli opomenout. Koně jsou zde vyrovnaní, socializovaní, nespěchá se na ně.
Chov manželů Schwarzových se nachází na samotě, což skýta zcela ideální podmínky pro chov koní. K dispozici jsou obrovské různorodé pastviny, kde při focení člověk nachodí kilometry ani neví jak. Sedím ve výběhu s mladými a je slyšet jen krákání vran. Žádný ruch civilizace, jen ticho. Věrohodnou atmosféru konce světa dokreslují i obyvatelé farmy, kteří zde žijí takříkajc po staru. Sem se vždy ráda vrátím ......
Achaltekinský kůň je plemeno pocházející ze Středního Východu, pravděpodobně je potomkem slavných perských, íránských, niseiských nebo ferganských koní, kteří bývali velmi ceněni již před čtyřmi tisíci lety. V 19. a 20. století se zdálo, že plemeno zanikne. Na konci 19. stol. byli shromážděni zbylí koně v turkmenském hřebčíně poblíž Ašchabádu, vznikl nový název achaltekinský kůň a byla založena plemenná kniha. Achaltekinský kůň má zvláštní stavbu těla, bývá přirovnáván k chrtům. Vyznačuje se dlouhými kostmi, spíše obdélníkovým rámcem a štíhlými liniemi. Typickým znakem je velmi řídká hříva a ocas, jemná srst s kovovým leskem u každé barvy a vysoko nesená hlava. Achaltekinec je typickým pouštním koněm. Zvládá náročné dlouhé pochody s minimálním přísunem vody a v náročném terénu. V minulosti byl používán jako válečný kůň, tomu odpovídál i způsob výcviku. Koně byli zvyklí na jednoho jezdce, kterému byli věrní a byli jej schopni bránit před útočníkem. Dodnes se některé zvlášní rysy chování u těchto koní projevují a bývají důvodem pro tvrzení, že achaltekinec je problémový a trvrdohlavý kůň. Achaltekinec potřebuje poněkud odlišné zacházení než jiní koně, dovede se však za přízeň velmi odvděčit.
(převzato od: Elišky Hanušové )
