Procházel se trávou, majestátně obcházel své teritorium a vůbec vypadal hrozně důležitě. Očichával stromy, hledal nové pachy. Nastavila sem si fotoaparát, klekla si do prachu cesty a čekala na správný pohyb, abych si tohle kráčející veličenstvo mohla vyfotit. Ale to jsem se spletla, protože pan Kocour neměl vůbec v úmyslu nechat se portrétovat. Producíroval za křovím, za naskládaným dřevem .... a já musela pokaždé vstát a přejít, najít si nové místo, přenastavit hodnoty, až to vypadalo, že ho hrozně baví takhle si ze mě utahovat. Trpělivost a prst na spoušti (doslova jako paparazzi). Nakonec jsem mohla pořídit pár fotek. Pan Kocour si jen tak ležel a velmi rozverně mě sledoval. Usoudil, že když už jsem poblíž, tak bych ho mohla alespoň podrbat.
